básněnka

jen okamžikem vzpomínání...

les je kostel...zelenej chrám
pro oči pastva...a do duše klid, jen mít tam musíš cit

zelená víla: já jsem pro všechno

a v dráze komína se komíhá zvláštní mlhovina
pro tebe a jiné
na tváři mnoho pih
jsou snad od štětce malíře?
ne to jen ticho pohladilo nos a bradu...

valerie: kdo ví..nechám vše na tvé fantazii...prý pijáci ji rádi pijí:-)

mám ráda omšelá zákoutí
mají svoje kouzlo
jak křeslo co trochu vrže
na pokraji malé strže
ze tří čtvrtek jablka
pomlka...

rozsypaný čaj je jako rýže
snad pro štěstí...

a píšu na obliny
pro impresária zvláštní vůně
že srdce stůně tesařovou tkání
a tvrdě dobývané
se dřevem brání...

každá láska zdá se navěky
a červenání zdá bez ustání
v západu slunce či ranním rozbřesku
občas je po lesku
ale co s ním...sním?:-)

copak se mu asi stalo...:-) ?
lásky má hodně a ne málo:-)

mám jemnou ironii velmi ráda
značí smysl pro humor

a pěkně si kecnul na zadek, rozpačitý, ale hbitý... našel fajn ženskou:-)

jak málo stačí
hned je svět hezčí, sladší
do klubka vlny stočený
hebký hřející
když májem předběhli se zmrzlíci...

pro sny s cínem...ve světě jiném
ve světě něhy...

nechoď tam...kam nepatříš...jsi živá

děkuji všem modráskům za krásné komentáře a milému Kajutovi...za hravost:-)

můj zelný Oněgine
što ja vam ješčo mogu skazať?
snad tento list
až budete si číst
vy šlechtic slov
že nechci psát co psali jiní
na jazyku že nemám jíní
jen chuť vinnou
baže..pletu si ji se zeleninou...

Taťána...

kdopak by to nechtěl žít...když je láska a cit

původně jsem četla do polou samic:-)

a já mám svůj věk ráda..nic nemusím..jen to co chci:-)

a nakonec zjistil, kde je doma...jenže bývá občas pozdě, na všechno...