jc senior

†

S úctou k chlebu, zdobícímu stůl.
(byť jen s jednou nohou)
*

Tato báseň ve mně vzbuzuje...
Dopil jsem (do dna)
:o)

pro čtyřlístek vhodné místo
jedenáct už kvete let
spokojenost, v hlavě čisto
láska, slova jako med

Já miluji Tebe
Ty miluješ Jej
On miluje Ji
Ona miluje Mě

tak světem čtyři lístky kráčí
stopy v tvaru podkovy
na úvěr láska, ptáš se na čí
na společný, odpoví
*

podotknout zde pouze smím
že rád mám řeku, ba i vor
jsem veršovník a senior
jen proti srsti nevlním
:o)

to není krev na tom noži
to vítr se jej dotkl rty
pár slov, co nikdo nepřeloží
pro melodii aorty
a špetku soli přes rameno
hlazeného stehna řev
i štěstí bývá přesoleno
a tom noži není krev
*

chtěl bych mít i víc
než sladký třpyt kůže
snad temnou vášeň krasavic
jíž rozkvétají růže

za trofej pak jako kat
černého Démona hlavu
servaný šat nechat vzplát
v konejšivém stanném právu

Těmi uličkami bych chtěl projít
a v rozvoněném večeru
ji zase potkat
*

...jsou ozvěny šalebné, když slyšíme v nich to, co chceme slyšet..
*

tancuj, metronom když tiká
vlas vlaje jak záclony
dokud hraje harmonika
je i vášeň na koni
*

ševel větru a vábení vzdechů
to kraj je pavučiny mechu
...

brýle, tmavé, proti lásce
to bolest zubů nevěstí
u vyschlých koryt na Ponávce
na brněnském předměstí
nudou střelím do havranů
peckou z poloshnilé třešně
žár se válí na divanu
kdeže pralesy jsou deštné
kde je rozviklaná židle
chladný koktejl u baru
klávesy na bílém křídle
šašek v černém taláru
vzpomínku na krátké vlasy
pro alergií samoty
k mědirytin milování
piju stéblem, jako ty
*

...tak ať vydrží!
Milé, rytmické dílko ve stylu lidové poezie.

klobouk ozdobený pery
celebrovaných stín zad
nad vesly gondoliéry
tykadlem chci lobovat
u vzduchoprázdné atmosféry
za hodinky bez vodotrysku
za motýlích křídel pád
za pohádku psanou v písku
a bez slunce slunovrat
*

chrám, či spíše bazilika
na konci strmých schodů
dole pramen u kostelíka
co zázračnou má vodu

sem lid přichází s milodary
pro pověst co má lesk
jak kdys zvítězil nad Tatary
boží posel - blesk
*

i mě často hlavou vrtá
rád se k tomu přiznám
příjde gerace čtvrtá
dá slovům jiný význam

tak bílou růži, očí jas
v básních jak jsme pěli
vymění za krátký čas
kérka na prdeli
*

Život lze i prosnít...
tak jsem nazval dílo na tvé téma.

...ta nenávist je vždycky největší
co pochází z lásky dřívější...
(Julius Zeyer)

labilita ozvěn tlačí
na vratkého spánku prám
pět kol že se v puzzle ztrácí
o půl noci kokrhám
*

Náboj emocí překrývá i formu básně. Je v ní příběh okamžiku, který přetrvává...
*

na růžové listy píši
motýl na něj vrhá stín
že víly mě už neutiší
noc mě láká do peřin
*