jc senior

†

vím, v průvodu Mojžíšově
já Rudým mořem neprošel
s úctou klaním se té době
dlouhých holí, chmurných čel

žízní pouště stáda bučí
v bludném kruhu muřích noh
náruč světla bez obručí
zahlédnout bych sotva moh
*

Hra se slovy...
jak rozhozená mozaika, zdánlivě ledabyle poskládaná.

Ta pouť je věčná...
Báseň sugestivní!

mistr kuchař od knedlíků
v sněhobílé čepici
vařečkou hnal semetriku
dovádivou vichřici

to dovádění přišlo draze
pracně smetá do kobouku
rozprášenou po podlaze
na knedlíky bílou mouku
*

marně chytá do klobouku

Neboží soud:
půlnoc, pocuchaný vlas...
hned zítra zrána tedy
zajdem pro sousedy
zdar doprovázej nás
*

je Ro(c)k čtyři
v knoflíkovém mariáši
hlásíš sedmu, já dám flek
erotické kerka straší
z pod spuštěných ramínek
(a bývali jsme mušketýři...)
:-(

a vznikl národ předků na rovině
kol řeky co smrt značí její jméno
děvčátko Hana na matčině klíně
tou zemí budiž pozdraveno
*

mám přítele Rychlonožku
dostal k svátku koloběžku
jezdí tryskem, jen to hvízdá
do čmeláků najel hnízda
co teď, nešťastník se ptá

v běhu hlava ligotá
vstříc čápům i jejich stínům
kde luční hraje collegium
k bezvědomí v taláru -
jezinkám pad do spárů
:o))

moře, moře, sen mi schází
o vášni a o svobodě
včera lovcem, dnes mě mrazí
vzpomínka na mrtvé lodě

lodě mrtvé tisíceletí
pod věží na černé vlně
bez zpěvu a bez paměti
pod věží, kde na balkoně

mlha rozčesává stud
šero nachází své hřiště
prchá, prchá odtamtud
dosud nezrozené příště
*

básněnka:
jen nech vzlínat slova tichá
kroužit nech je kolem ráje
odkrýt záludnost i taje
:
láska přece nepospíchá
*

...to si žádá víc, než pouhý komentář
*

Pán cestu ukazuje,
jen odhodlání vykročit je na každém z nás...
*

nemluvná je piha čísi
rýha v dlani rubín rzi
očí barvy ztrácí rysy
piha ale nezmizí
*

podle vzoru bájných draků
rovnat chtěl se severáku
nahlédnout do oken škvír
...stal se z něho netopýr
*

přes strouhu jen tenká lávka
podivme se, rudohlávka
kombajn, žito, lásky triky
směle za mnou, kykykryký
:o)

...i zapomenuté fialky přivírají víčka...
*

...život do modra
oblaků, které ztemněly
na smuteční pergamen rukopisu
*

až sem ku světa kraji
z pražského zní města
muk co hýří jinotaji
jak oboustranná vesta
:o)

čtu od konce, jak čítával jsem v bibli
omegu tak s alfou přehodím
jak mlsný kocour s tlamou od povidlí
co stvořen kdys a sotva tuší kým
k zdi převysoké nestačí dát židli
pro srovnání s obrem čtyřokým
mě ruce něžné za hřbet něžně chytly
proč alchymii vkládám v stromů rým
kde sváteční dny nejraději bydlí
v úkrytu před oslím pondělím
*

buď mistrem veršů, šermu, tance
či golf na úrovni hraj
k deváté než dojdeš jamce
urnový spíš stihneš háj
jediná tak zbývá šance
naplnit číš po okraj
*