Levandule

… další báseň z pohodičky Pavlovy zahrady …

... bez světla není života … (a přece i ono umí ničit…)

O dvojakosti dobra nebo zla?...

Obyčejný-neobyčejný den na zahradě

… všem bláznům

Díky Tykadlům beznaděje jsem se dozvěděla další příběh… Věnováno… A gratuluji k návratu mezi nás

Dvě slova, jež jsou modlitbou australským domorodcům…i mně

… když přicházíš o sourozence dřív, než se narodí (podle skutečného příběhu…) Věnováno…

Kdo si hraje, nezlobí… (pocity po 14ti táborových dnech)

Nedělní náhodné setkání na hraně smrti… a života. Věnováno…

Pláč, pláč, pláč … pláče nebe i já

… když vás někdo hodí do propasti …

Píseň hořkosladkého života psaná těsnopisem

Obyčejný víkendový příběh z procházky?

… když bolestí z čekání nemůžu dál … tapetuji

… jak píšu se svou duší život …

Už je to osmnáct let, co mi Pan Herec Miroslav Moravec řekl – „Ty své srdce dáváš na příliš otevřené dlani… trochu skrč prsty, a chraň si jej“. Pravda, které platí pro mnohé…

Po dlouhé době jsme se všichni sešli a já dostala od každého růži… jen tak… protože jsem byla dlouho smutná…

Proč si čistím duši bolestí?

… život není jen bolavý a unavený … má i své rolničky úsměvů